Poselství od řecké věštírny v Delfách

Poselství od řecké věštírny v Delfách

Jsem právě na zájezdu na řeckém poloostrově Peloponés.  Mimo jiné zde byla možnost se podívat do Delf. Delfy bývaly věštírnou a pro mě jako milovnici řeckých bájí a pověstí, pojmem přímo magickým.

Před deseti lety jsem tu byla také a do Delf jsem se vydala se svou tehdejší  důležitou osobní otázkou, kterou jsem tehdy řešila. Z řeckých bájí jsem věděla, že staří Řekové využívali věštírny ke správnému nasměrování.

Věčný strach člověka z budoucnosti a obavy z toho, co strašlivého by mu mohla připravit, vedly odjakživa k tomu, že se lidé snažili nejrůznějšími způsoby vyzvědět, co je čeká, aby se mohli pokusit nepříjemným událostem předejít.

Antičtí  Řekové se do nich uchylovali pro radu před každým závažným rozhodnutím. Vždy, když měli problém nebo cítili potřebu spojit se se světem bohů, vysílali své posly do věštíren a žádali o věštbu, jež pak byla považována za věrohodný názor či dokonce za vůli bohů, které se museli podřídit všichni, někdy i celá města.

Delfská věštírna byla nejvýznamnější  a nejvěhlasnější antickou věštírnou, která byla známá nejen uvnitř starověkého Řecka, ale i za jeho hranicemi.  Nad jejími branami byl nápis „Poznej sám sebe“.

Tenkrát, před deseti lety, jsem svou odpověď dostala. Nebo jinak. Našeptávala mi ji má vnitřní moudrost. Často ale pro naše těžké rozhodnutí , ve chvílích, kdy se cítíme na křižovatce, hledáme nějaké utvrzení zvenku. Hledáme někoho, kdo nám potvrdí, že jednáme správně. Je to naše nejistota. Chceme totiž jednat správně. Nevěříme sami sobě a nevíme, zda si to naše rozhodnutí , které třeba ne všichni kolem nás schvalují, ustojíme.

Dnes už vím, že není důležité, kolik lidí kolem nás schvaluje náš další krok. Nejdůležitější je, abychom dle svých hodnot pokračovali ve své vlastní cestě. Nikdo jiný totiž tu cestu nepůjde.

Já sama jsem se za těch deset let posunula vpřed. Ve své páté dekádě svého života jsem nejvíce poznala sama sebe, své hodnoty a svou cestu. Po bouřce a zemětřesení přišlo zakotvení v klidném přístavu osobního života.

I dnes bych mohla jet do Delf se svými novými otázkami. Ty své „Delfy“ si však vytvořím už dnes kdekoliv v klidu a přírodě a obracím se pro odpovědi do svého nitra. Dnes už totiž vím, že nikdo zvenku mi neporadí, která cesta je ta pravá právě pro mě.  Mohu se v dílčích částech inspirovat u jiných, v té které oblasti zkušenějších osob, ale konečné rozhodnutí  bude vždy na mně.

Já jsem tvůrce svého života a tvořím si ho tak, jak nejlépe umím.

A takto zní mé dnešní poselství z Delf:

Já osobně i dnes občas zabloudím nebo sejdu z cesty. To mi však nebrání v tom, abych si vytvořila své vlastní „Delfy“ , ve kterých si ujasním, co je pro mě důležité, a opět se vrátila na svou cestu, za kterou si stojím.

Jak to máte vy? Máte také své Delfy?

Chcete se naučit používat svoji vnitřní GPS navigaci k ujištění  se  toho, že jste nezabloudili, ale že právě tato cesta (přestože je třeba zrovna náročná) je tou vaší pravou cestou, kterou ve svém životě potřebujete podstoupit?